Jak nebýt lhostejný

(cyklus říjnových preventivních hodin)

1.10. jsme se zamýšleli nad šokující událostí (brutalita mladistvých) v našem kraji. Preventivní hodina byla připravena na míru každé třídě druhého stupně. Žáci se, jako herci, měli ponořit do svých pocitů v situacích jim nepříjemných až „šikanózních“, definovat vztahy, rozlišit „klukovinu“ x šikanu, navrhovat řešení, poskytovat rady. V následné preventivní hodině, tentokráte pod vedením lektorky z ACET ČR, shrnuli poznatky z oblasti šikany, kyberšikany, utřídili pojmy, dozvěděli se i o nebezpečí šíření poplašných zpráv x fake news.

11.10. je ještě čeká beseda s Městskou policií Sedlčany, od které očekáváme informace z oblasti trestního práva a zodpovědnosti občanů. Cílem bylo pochopit, že pasivita, lhostejnost jsou v takovýchto situacích nepřijatelné.

Věřím, že ti nejstarší již plně rozumí citátu:

Svaté město padlo, protože každý konal svoji povinnost.
Svaté město padlo, protože každý konal jen svoji povinnost.

R.Andrušíková, ŠMP

 

15.5. - Kytičkový den

Na škole Chlum začal Kytičkový den již dva dny předem, kdy se vyvěšovaly plakátky, informovali se žáci, chystala se vybírací taška i žlutá trička, vyplňovaly se vizitky. Jako každý rok chodí dvojice z žáků deváté třídy po vesnici a pak obchází celou školu. Letos ale nenavštívili čtvrtou třídu. Zapomněli? Ne, měli bohudík nebo bohužel vyprodáno! Nezbyla ani jedna kytička. Jedni se radovali a pyšně nosili žlutou květinku, druzí, čtvrťáci, byli doslova naštvaní. Nebyla to ničí chyba, o to víc mě, jako organizátorku, tato situace tížila. Nedalo mi to a šla jsem se jim omluvit a situaci vysvětlit. Povedlo se. Děti samy přišly na to, co je hlavním cílem tohoto dne a co slouží jako malá odměna, poděkování za jejich finanční příspěvek. Pak již bylo na nich, zda tedy letos přispějí připravenými korunkami či ne. Zvedli se všichni žáci. Vůbec nemluvili. Bylo slyšet jen cinkání a to bylo hodně dojemné. Velmi silný okamžik pro všechny ve třídě byl ještě umocněn nápadem paní učitelky, že si tedy kytičky vyrobí vlastní. Připíchnuté v mikinách dětí vypadaly jako opravdové a já si děti vyfotila. Ne naštvané, ale hrdé a spokojené se sebou. Bylo to prima a ještě bude, až se dozví, že jsem pro ně kytičky odpoledne sehnala.

Děkuji organizátorům a ještě více přispěvatelům. Za rok se uvidíme zas, začínáme ve čtvrté, vlastně již v páté třídě. Slibuji.

Radka Andrušíková,
metodik prevence

 

Podkategorie

Podkategorie